Johny-s

stávka 16.6.2011

17. června 2011 v 8:42 | Reporty

Dámy a pánové,

s velkou nechutí Vám oznamuji, že ač jsem stávku podporovala musím sdělit, že její význam byl nulový. Tady v ČR se nedá ani organizovat. (Když odhlédnu od faktu, že původní plánovanou stávku zrušili s tím, že je nezákonná... - nesmysl.) My (jako občané) jsme byli, tak sobečtí a nesoudržní, že odboráři museli udělat tolik ústupků, že to už nemělo ani smysl. PROČ SE NIKDO NEPŘIDAL?! To jsou všichni slepí? Polovina lidí ještě před stávkou nevěděla ani o co jde, ale strašně kdákali, jak se nedostanou do práce...(nebo snad ještě hůř - bylo jim to jedno!) Ať si tam teda jezdí třeba do 90-ti, když je to tak strašně baví vydělávat na stát, platy vlády (chtěla bych vidět některé z nich jak si vystačí s 15 000 na měsíc...), poplatky u doktorů (nehledě na to, že za chvilku budem platit snad i za vzduch), ale mě se to rozhodně NElíbí. Všichni pořád nadávají, jak je to tady hrozný a jak českej stát stojí za h*vno, ale nikdo, absolutně nikdo, se neozve. A co víc, když má možnost podpořit někoho, kdo mluví, tak akorát držkuje. Můžete se laskavě probudit? Stojí Vám ten den v práci opravdu za to?

Přidat komentář

Dnešní ráno

28. května 2011 v 7:47 | Napsáno mojí rukou

Seděl tam. Na parapetu. Černej s oranžovým zobákem a vůbec se mě nebál. Říkám: "Ty jo...sory, sem nevěděla..." Kos: "pípípípípípíp" "no, jako klidně tam seď, mě to nevadí, ale jestli mě vždycky budíš ráno ty..." výhružně jsem se na něj podívala. "píp?" naklonil hlavu na stranu a v tu chvíli jsem se na něj nemohla zlobit. Usmála jsem se. "pípíppíp." Skoro jako by se omlouval. "No tak dobře no." Kos popošel kousek doleva, pak doprava ("píp") a zobákem si protřepal pravé křídlo. Zapomněla jsem na otvírání okna, zahrnula záclonu a sedla si. Kos vzlétnul. Zamávala jsem mu. Jestli jsem měla mít dneska špatnou náladu, tak nebudu...

Přidat komentář

Proč?

27. května 2011 v 21:56 | Hypotézy, úvahy

Dámy a pánové,

je mi velice líto, že dnes už na normální dítě narazíme jen velkou náhodou. Pamatuji si dobu, kdy jsem byla malý prvňáček na základní škole a z "velkejch deváťáků" jsme měli většinou respekt. Když jsem byla deváťák a procházela jsem kolem prvňáčka stejný respekt jsem nezažila. Spíš slova "uhni pi*o". Problémem je, že jsme proti nim nic nezmohli, jelikož by to byla šikana...Co může za tak rychlou změnu?

Uvedlo mě do deprese zahlédnutí časopisu Bravo. Zaprvé: takových časopisů jsou všude hromady, přičemž valná většina se liší opravdu jen názvem. Zadruhé: nechci nijak shazovat redaktory, každý musí nějak vydělávat, ale proč proboha takhle?! Zatřetí: většinu těchto časopisů čtou dívenky kolem deseti let, přičemž se prolistovávají haldami nahých lidí, článků o masturbaci, tamponech, znásilněních, často i gramatickými chybami a nepochopitelnými styly psaní. Kdo má potom luštit jejich "LoWííSQujU Thě BlOučHínku"? Všichni se smějí přihlouplým dotazům v rubrikách nazvaných "poradna". Ano ani já nepochybuji o tom že většina dotazů je smyšlená (pak už je jedno jestli čtenáři nebo redaktory), ale zároveň mě děsí ty, které jsou myšlené vážně.

Proč se pak proboha v tramvaji desetileté slečny baví o strkání okurek do zadku, osahávání chlapů,...? Na to by měli mít redaktoři zbroják, protože je to regulérní zbraň k vymývání mozků! Jinak nevím, jak někdo může brát vážně ty články. Jinak nechápu, proč to vůbec ještě někdo čte,když je tam stále totéž dokola (mimochodem velmi všeobecně a nepoužitelně).

Stejný problém je s internetem. Ano všude jsou varování pro rodiče, aby své děti nenechávali bez dozoru u počítače, ale koho to v dnešní uspěchané době zajímá, že? Dcerka chce na "fejsbůk", tak se tam prostě přihlásí. Aha tamta holka je tam v podprdě, to si vyfotím taky. Je toho plno.

Nesnáším, ale opravdu nesnáším, když je někdo schopný napsat slovo "výkend", "Myluju" apod. Případně tím stylem, který jsem popsala už výše.
Nelíbí se mi, když třináctileté dítě napíše do statusu, že se jde vožrat.
Nechci už vidět našpulené rty, blesk přes půlku zrcadla a spodní prádlo. Proč se na to musíme koukat?

Tohle bohužel většině už zůstává do dospělosti:-(

Nedávno jsme se na tohle téma bavily s kamarádkou, sdílející můj názor. Je zvláštní, že obě poslední dobou nějak často vídáme, čím dál mladší maminky. A já nedávno zahlédla mamču kolem dvaceti, kolem ní běhal tříletej chlapeček a ona cpala do papírku trávu... Když už... tak ne před dítětem, ono to na něm přece jen taky něco zanechá.

Já už nevím, jak bych to popsala nebo vyjádřila jinak...

Maminky> Není roztomilé, když se dvouletý syn naučí říkat Ku*va (jinak "r" neumí.. - pochopitelně, když na něj všichni šišlají;-)).

Děcka> nečtěte časopisy pro dívky, zanechává to vážné následky.

Učitelky a normální maminky> držím Vám palce, vím, že to není jednoduchý a když do Vás osmiletej sprateček začne cpát svoje moudra, kolikrát by z toho bylo člověku až špatně.

Závěr: Na vině jsme (skoro) VŠICHNI. Ale ani nejlepší maminka ani tatínek s dítětem nic nesvedou, když se dítko naučí říkat ostatním "vole" nebo začne zkoušet mlátit spolužáka židlí, protože na internetu byl pán, kterýmu to nevadí.

Omlouvám se za to, že je to napsané možná trošku chaoticky, psala jsem své aktuální myšlenky a byla jsem velmi rozčílená. Jinak článek zdaleka nepojal vše. Například otázku "Jak j možný, že všichni všude nechávaj bordel, děcka kouří a miliony dalších.

Doufám jen, že hlavní myšlenka byla pochopena (a správně:-))...

Přidat komentář

školní práce - Pojem času

9. května 2011 v 19:58 | Hypotézy, úvahy

Pojem času

Čas ve vesmíru jistým způsobem existuje odedávna. Každá událost se stala v určité době a v určitém prostoru. Ale teprve s nástupem lidského pokolení se začal zaznamenávat a měřit. Zprvu sice s jistými nepřesnostmi, ale lidé se snaží vědět stále více a také čas se snaží zaznamenávat stále přesněji. Vzhledem k nejasnostem kolem vesmíru a jeho proměnlivosti to podle mě není zcela možné, ale doposud nejpřesnějším se ukázal být tzv. Atomový čas.

...

-->Atomový čas

S maximální přesností odpovídá rotacím Zeměkoule. Atomový čas měříme atomovými hodinami. Atomové hodiny patří k jedněm z nejvýznamnějších vynálezů lidstva. Řídí se podle nich celosvětové počítačové sítě, navigace umělých družic, signál radiových i televizních stanic a GPS. Využívají rezonanční frekvence atomů (nejčastěji je využíváno Cesium - je stabilní). První atomové hodiny byly vyrobeny na bázi křemíku a měřili čas s přesností 1 s za 300 let (1955). Nejnovější atomové hodiny (2010) pracují na bázi hliníku s odchylkou 1 s za 3,7 mld let.

Dne 25.09 2010 přinesl server www.novinky.cz zprávu o tom, že současné pokusy vědců se dvěma atomovými hodinami prokázal, že čas plyne v různých výškách, a tedy i na jiných místech planety rozdílně. Tuto skutečnost se ve svých pracech snažil dokázat matematicky právě fyzik a matematik, laureát Nobely ceny za fyziku, Albert Einstein, autor Speciální teorie relativity a Obecné teorie relativity.

...

Proč se k měření času používá šedesátková soustava, když je desítková mnohem jednoduší na počítání? Podle mého názoru je to dáno tím, že ve chvíli, kdy by se začala používat desítková soustava, byla by čísla příliš vysoká. Dle mých propočtů by měl den 144 hodin, místo obvyklých 24.

…

-->Šedesátková soustava (hexadecimální)

Nejstarší známá poziční číselná soustava se základem v čísle 60. Dnes se používá k měření času a úhlu. Podle jedné z hypotéz bylo původně zvoleno číslo 60 proto, že číslo 60 má mnoho dělitelů, mezi nimi jsou také 12 a 30. Tyto čísla jsou základem pro kalendář. Podle jiné hypotézy se vycházelo z toho, že na Blízkém východě se užíval způsob počítání na prstech, ale nikoliv jednotlivých prstů ale článků. Původně byla tato číselná soustava nepoziční, ale postupem času začala mít čísla své stálé místo a soustava se změnila na poziční.

...

Těžko říci, proč lidstvo pociťuje potřebu čas zaznamenávat, možná za to může touha pokořovat přírodu, a co nejvíce pochopit její funkce (Vyvstává otázka "Je možné pochopit nepochopitelné?"). Člověk je tvor velmi zvídavý a stále zkoumá a vymýšlí nové a nové věci.

Někdo by mohl říct "Jak bychom se domlouvali například na schůzce, kdyby nebyl nijak zaznamenáván čas? (tj. Neměli bychom hodiny, hodinky a pod.)". Ale já dám jako příklad třeba psa. Chovatelé mi jistě potvrdí, že jejich čtyřnozí miláčkové naprosto neomylně odhadnou dobu, kdy se jejich pán vrátí např. z práce, kdy je doba krmení a kdy čas procházky (pochopitelně se tento jev ukáže pokud se tyto činnosti dějí pravidelně).

V dobách, kdy člověk nevlastnil hodinky (popř. mobily), fungovala domluva úplně jinak. Zamysleli jste se nad tím někdy?

Na druhou stranu domlouvat pracovní poradu na dobu "až přestane pršet" nám zní trochu nesmyslně.

...

-->Vynález hodinek

První "časoměry" měli podobu obelisků, přesnější byly ale sluneční hodiny. Nevýhodou těchto hodin je ale potřeba slunečního světla. Proto byly sestrojeny první mechanické hodiny - přesýpací, vodní. Ke konci 13. stol. Se začaly objevovat první hodiny poháněné závažím, ty oznamovaly čas zvonky. Ve 14. stol. Se objevil ciferník a ručička. Galileo Galilei dal světu kyvadlo. Protože sám hodinář nebyl, použil kyvadlo jako časoměrný prvek buď jeho syn Vincenzo nebo pravděpodobněji známý nizozemský fyzik a matematik Christian Huygnes. Kyvadlo umožnilo použít minutovou ručičku. Ve 14. stol. Byly sestrojeny první kapesní hodiny.

...

Také se Vám někdy zdálo, že v některých chvílích (třeba s přáteli) čas plyne tak nějak rychleji a jindy (třeba ve škole) neuvěřitelně pomalu?

Říká se, že poslední několik let se čas zrychluje. Je to dáno tím, že se Země čím dál rychleji otáčí. Otáčky Zeměkoule jsou jedním ze základních předmětů měření času. 1 otočka = den, otočka kolem slunce = rok.

Země se ovšem otáčí čím dál rychleji a podle mých informací (nevím, čím jsou podložené, ale možné to je) se i vychyluje osa Zeměkoule. Zrychlování otáček má pochopitelně za následek to, že se čas zrychluje. Způsobuje to neustálý spěch a pocit, že nic nestíháme. Lidstvo ztrácí některé (podle mě docela důležité) schopnosti a vlastnosti - např. Empatie, potřeba pomáhat si navzájem, úcta k přírodě, protože nemá čas pozastavit se a přemýšlet.

Zrychlování času (a tím pádem i otáčení zeměkoule) není zatím stoprocentně dokázáno, ale

při hledání informací o tomto jevu jsem narazila na zajímavý pojekt Time Wave Zero. Na základě studia I-ťingu, mayského kalendáře a dalších pramenů byla vytvořena teorie, podle které vývoj probíhá ve stále se zrychlujících fraktálních cyklech, gradujících do bodu Nula. (Ten se podle všeho má časově shodovat právě s datem 21.12. 2012. Zatímco dříve trvalo našim předkům celé desetitisíce let, než se posunuli z pozice lovců a sběračů do pozice zemědělců, dnes se během jediného roku objevují desítky přelomových objevů, které posouvají lidskou civilizaci dál a dál na stupnici evoluce. Objevy v oboru kvantové fyziky z posledních několika let totiž ukazují, že čas zřejmě nemusí být tak dobře známou a pevně stanovenou veličinou, jak jsme si doposud mysleli. Vždyť třeba objev kvantového času prý dokazuje, že čas nemusí nutně plynout směrem od minulosti k budoucnosti, ale údajně může být i obousměrný!

Počet komentářů: 2

ad. Muži, kteří nenávidí ženy

5. května 2011 v 21:11 | Johny-S | Hypotézy, úvahy

ad. http://duskova.blog.idnes.cz/c/144294/Muzi-kteri-nenavidi-zeny.html

Ano. Cítím opět nutkavou potřebu sdělit světu svůj názor...;-)

Jak se píše v diskuzi pod článkem, hlavní otázkou je, zda je žena primárně mužský sexuální objekt. Já říkám, že ano. Čtete dobře. Já, ač sama ženou, tvrdím, že primární "funkce" ženy je být sexuálním objektem. Hlavním smyslem života jednotlivce je rozmnožit se a vychovat někoho schopného začlenění a obohacení společnosti (Otázkou zůstává jaký je smysl života celého lidstva).

Další otázka, která mě napadla je:"Kdo je obětí této potřeby?" Muž nebo žena? Žena chtě nechtě obvykle přistupuje k úkolu matky poháněna svými mateřskými pudy a instinkty, společností, či naléhajícím mužem. Muž je oběť svého vlastního myšlení, které, zdá se, rozhoduje za něj.

Na druhou stranu, dnešní společnost velice správně odsuzuje a trestá ty (často ale až moc mírně), kteří jsou natolik ovládáni touto potřebou, že se sníží k něčemu takovému, jako je zneužívání žen a tím jejich symbolické stavění na nižší společenský stupeň.

Žena ovšem také není úplně bez viny. Sama, i když třeba nevědomky, vysílá do okolí jakési signály. Ano opravdu stačí krátká sukně nebo flirt, aby tím naznačila to, čeho se pak dá zneužít. Vezměte si například sociální sítě. Proč jsou plné polonahých dívek upozorňujících na sebe primitivním znakem (našpulená ústa), který využívají primáti jako výzvu k páření?

Muži v dnešní společnosti začínají odmítat úkol otce? Proč? Proč muž neradostně reaguje na partnerčiny zprávy o těhotenství? Odpověď je prostá. Povinnosti. Důležitý úkol výchovy a opečování byl v minulosti vždy přisuzován matkám a to již od té doby, co se utvořila pravěká společnost. Muž zajišťoval stravu, byl lovcem a ochráncem a žena vychovávala děti a starala se o kmenový oheň. Dnešní doba toto rozdělení maže.

Mimo jiné jsem celkem nedávno četla článek poukazující na velké množství ženských hormonů, dříve používaných při pokusech, či při používání antikoncepčních přípravků (bylo ho opravdu velké množství oproti dnešku), což vyústilo v neodvratné změně přírodního ekosystému, který je jimi nyní nasycen jen o něco méně než pesticidy. V důsledku toho dnes ženské hormony v mnohem větší míře kolují i v tělech mužů.

Žena, stejně jako muž, ovšem má také úkol být přínosem společnosti, ať už v podobě prodejce zajišťujícího základní potřeby jako je potrava (nemyslím teď formu prodeje. Obchodování s lidskými potřebami je velmi zvláštní druh obchodu, když se zamyslíte...jaké by bylo platit za dýchaný vzduch?) nebo jako psychická podpora.

Žena rozhodně není nic míň, než muž. Stále je členem jednoho druhu a je mu rovnocenná. Pokud žena chce vykonávat stejná povolání jako muži, musí si ale chtě nechtě položit otázku jestli to zvládne. Naopak to ovšem platí také. Ne každá žena dokáže být stavbyvedoucí a ne každý muž dokáže pracovat jako pečovatel nebo zdravotní sestra (proto je to sestra;-)).

Zvláštní kategorii tvoří jeptišky, mniši apod. Klaním se jejich umění ovládat své pudy a instinkty. Obdivuji jejich způsob života a považuji je za lidi s otevřenýma očima, tak nějak malinko nadřazené nám, ovládaným našimi vlastními myšlenkami.

Na závěr říkám: Ať si každý dělá, co ho baví. Omezení platí pouze v případě ohrožení jiného nebo člena stejného živočišného druhu. Je mi jedno jestli je to žena nebo muž, všichni jsme lidi. Pokud žena netouží po potomcích, nikdo ji nemůže nutit, aby je měla. Pokud muž touží po sexuálním styku, jsou ženy, kterého nabízejí dobrovolně.

Přidat komentář

Sucker Punch

28. dubna 2011 v 9:01 | Filmy

Sucker Punch

zaměření: svět stvořený myšlenkou na svobodu

režie: Zack Snyder

Od filmu jsem očekávala především to, že bude určen primárně mužům. Výrazně méně oblečené dvacítky s meči a kulomety i hlavní dějová linka to potvrzovaly.

Prostředí snového světa se odehrává v jakémsi bordelu, ve kterém se hlavní hrdinka dostávala nejspíš ještě kamsi dál do podvědomí, kde společně se čtveřicí dalších dívek předvádí uchvacující akční představení se zbraněmi všeho druhu - od katany po kulomety. Během boje se setkávají opět s různorodými protivníky - mrtvými německými vojáky, draky, roboty (mimochodem podle mě nejzdařilejší souboj;-))... Vše je spojeno s několika úkoly, které musí splnit, aby získaly vytouženou svobodu.

Tohle je to, co si divák zapamatuje, ovšem kdesi v pozadí se odehrává příběh slečny, která je psychicky velmi vyčerpaná. Nevlastním otcem (který mimochodem také není úplně v pořádku) byla odvezena do blázince, kde se dějí velice nekalé věci typu "dej mi prachy a udělám cokoliv". Zde si dívka vysní onen svět, ne nepodobný tomu, kde aktuálně žije a kde se promítá vše, co udělá i v tom mentálním. Oko diváka potěší velice nečekaný závěr filmu.

Oceňuji herecký výkon všech zúčastněných, i malé překvápko ve formě Vanessy Hudgens, známé z filmů pro náctileté slečny(např. High school musical) a kvůli kterým ji většina lidí spíše odsuzuje než obdivuje. Já jí pro tentokrát tleskám za její výkon v jedné z důležitějších rolí.

Za zmínku stojí i hudební doprovod tvořený především známými songy, ovšem upravenými, tak aby filmu seděly, jako by byly tvořené na míru.

Film ovšem nemá žádný hlubší smysl nebo poselství, i když se tak velmi úspěšně tváří. Je opravdu určen jen pro ty, kteří milují akční atmosféru a hltají očima každičkou scénu, kde se mihne samopal, drak nebo robot (případně spíše méně oblečená mladičká dívka).

Konečný verdikt: Sucker punch doporučuji. Pokud jste skalním fanouškem akčních sci-fi a fantasy filmů.

Přidat komentář

Romance X

31. března 2011 v 12:11 | Filmy

Romance X

Zaměření: otevřená sexuální zpověď

Režie: Catherine Breillat

A máme tu film pro náročnější diváky. Režisérka Catherine Breillat velmi otevřeně rozebírá ženskou sexualitu (až tak otevřenou, že jednu z hlavních rolí ztvárnil Rocco Siffredi, což byl filmový skandál) a je trochu kontroverzní.
Hlavní hrdinka (Marie) žije s přítelem bez intimního vztahu a absenci intimity si vynahrazuje u cizích lidí. Ovšem její pohnutky a myšlenkové pochody jsou velmi zamotané a odlišné od kohokoliv jiného a tak to provádí způsobem, který klasický filmový konzument nepochopí.
Proto má film okamžiky velmi těžké na pochopení, ale i takové, které celkový dojem podle mého názoru rozbíjejí svojí až komickou ubohostí a urážlivostí.
Konec filmu ukazuje hrdinčino velmi radikální a spontání řešení situace.
Když bych měla shrnout své dojmy, řeknu že film odsouvám do zvláštní složky (společně s Anatomií pekla - další tvorbou feministické režisérky Breillat) a přestože duševní hloubka mi vyhovuje, zřejmě už nikdy se na něj dívat nebudu. Patří k těm filmům u kterých to prostě nejde.

Konečný verdikt: Romanci nedoporučuji. (Pouze v případě že jste schopni pobrat velké množství intelektuálních monologů a perverzních scén najednou.)

Přidat komentář

alternate art - první dílo

29. března 2011 v 13:30 | Obrázky

Počet komentářů: 2

Čekání na budoucnost

14. prosince 2010 v 20:54 | Napsáno mojí rukou

Sleduji světlou tečku v dáli,

tak jasnou až mhouřím oči,

kteréž od pláče mě pálí

a nespávám celé noci.

Pomalu - až příliš zdá se,

blíží se krásné chvíle,

sny v celé svojí kráse

jsou zahaleny sněhobíle.

Kéž odkryje se

ten opar mlhavý,

čekajíc na zítřek sleduji dálavy

zpod zamhouřených víček.

Doufám a představám popouštím uzdu,

opomínám krutost světa,

budoucnost mi dělá můzu,

dokud na prstech spočítám svá léta.

Přidat komentář

Moje hlava

14. prosince 2010 v 20:49 | Napsáno mojí rukou

V hlavě mám řeku slov,

která nevyslovím,

lidi to stejně nechápou,

i když mají v hlavě to samé.

Až jednou přijde zase nov

a já v těle budu novým,

nechám je ať plynou,

teď špatným směrem to plave.

Duše mi vyvrací mé vlastní fakty,

takové ty mozku zvratky,

čemu mám věřit,

když ne svým vlastním myšlenkám?

Je těžké udržet ty takty,

kloužou jak ze stolu kus látky,

chci z toho něco těžit,

chovat se k nim jak k milenkám.

Těžko říct, kde se to ve mě bere,

ale mám toho často plný zuby,

nač poslouchat svůj vnitřní hlas,

když přijde někdo a řekne že musí to být jinak.

Ale mě už to sakra sere,

ostatní počítaj prsty z nudy,

ale aspoň maj někdy čas

a já blázen pozoruju sklenku vína.

...baví snad někoho sledovat plynatost času a vlastní hlavy?

Počet komentářů: 1

Propojení myšlenek a energie, vnímání a představy vizuálních vjemů

20. října 2010 v 21:10 | Hypotézy, úvahy

"Napadlo Vás, že vše ve vesmíru je vlastně původem z jediného bodu o velikosti hrášku? Všechna hmota i my samotní máme původ v tomto "hrášku", který se po Velkém třesku začal rozpínat. Pokud vše má jeden původ, proč tedy nepředpokládat, že vše ve Vesmíru je nějakým způsobem energeticky propojeno? Co když jsme částečkami toho všeho a opravdu můžeme svými myšlenkami a energií ovlivňovat větší celek i svou vlastní realitu, aniž bychom o tom vědomě věděli?"

Zdroj: http://hledani.gnosis9.net/view.php?cisloclanku=2010080002

A teď k mé hypotéze. Co když si člověk vytváří prostor a objekty ve své hlavě? (Nemyslím tím teď psychicky narušené osoby) Pokud by to bylo pouze v hlavě jedince mohlo by se to lišit, ale pokud je opravdu vše energeticky propojeno a i lidské myšlenky mohou být takto spojeny, tak je možné že to, co vidíme je pouze to, co náš mozek vidět chce. Jsou lidé kteří vidí duchy a podobné věci. (Nojo ...sem by se teoreticky mohli zařadit i ti "psychicky narušení", co když jsou ve skutečnosti "energeticky narušení"?) Možná bychom jim měli věřit. Možná, že jsou jen malinko energeticky odlišní. (Otázkou nyní je, kde se ta energetická odlišnost vzala.) Dívám se na zelenou trávu venku, ale co když ve skutečnosti je tam něco jiného?

Znáte hry s virtuální realitou? Člověk má na hlavě přilbu (tzv. VR helma) a tam kde byla např. postel vidí něco jiného, natáhne ruku a může se toho dotknout. Něco jako konzole wii (nechci rozhodně dělat reklamu, ale ano líbí se mi...), jen není obraz na monitoru, ale v 3D podobě a na skoro kruhovém display. Díky senzorům v dlaních a na nohách je člověk může i cítit. (Proto jsou lidé zmatení, když se pak "vrátí zpátky". Není svět taky takový Matrix? (mimochodem ten film mám hodně ráda;-)) Vždyť lidský mozek pracuje u většiny jedinců na 10%.(Toto číslo rozhodně není přesné a na světě existují i tací, kteří využívají mnohem větší prostor - u mnoha náboženství jsou to například duchovní.) Co dělá ten zbytek?

Mohl by si třeba představit, že mám pod nohama beton...

Tím se dostávám k otázce "co je po smrti?". Pocit stejný jako když si sundám VR helmu? Lehké zmatení a pak uvědomění si, že až teď jsem v realitě?

Zkuste nad tím uvažovat. Uvítám i Vaše vlastní názory.

Počet komentářů: 2

Aspartam je jed! -pravda nebo lež?

25. srpna 2010 v 18:58 | Co mě zajímá nebo zaujalo

Aspartam - Acesulfam K, Irbis, Sponful, NutraSweet, Fenylalanin, E-951, E-953

(pravdpodobně i E-954 a E-955.)

Co způsobuje:

poruchy endokrinního sytému (poruchy štítné žlázy, neplodnost), alzheimerovu nemoc, otravu methanolem,

příznaky strachu, artritidu, astma, bolesti břicha, problémy kontroly cukru při diabetes,

hyper- a hypo-glykémie, rakovina mozku, poruchy dýchání - těžkost, dušnost, pálení očí a v krku,

bolesti při močení, bolesti svalů, křeče, vystřelující bolesti, necitlivost v nohách, svírání, závratě či

nestabilita, bolesti hlavy, hučení v uších, záchvaty úzkosti, nesrozumitelné vyslovování (,,patlání" řeči),

nejasné vidění, ztráta paměti, bolesti kyčelních kloubů, chronický kašel, chronická únava, deprese, průjmy,

únava, extrémní žízeň, nebo hlad, těžké defekty plodu u těhotných žen, skleroza multiplex,

Parkinsonova nemoc, kožní tuberkuloza projevující se lupomy (uzlíky - takové boule na hlavě),

JE EXTRÉMĚ NEBEZPEČNÝ PRO DIABETIKY (kteří si tohle umělé sladidlo dávají místo cukru), zapříčiňuje

OBEZITU (protože formaldehyd z aspartamu se hromadí v buňkách), poruchy prokrvení, vypadávání vlasů,

poruchy srdce, vysoký krevní tlak, impotence, potíže při sexu, poruchy koncentrace, alergické reakce, stavy

paniky, fobie, poruchy mluvy, infekční nemoci, záněty v krku, poruchy spánku, záchvaty připomínající

epileptické záchvaty,svědění a poruchy kůže, otoky, včetně otoku očí, křeče svalů, postupná úplná ztráta

zraku, nevolnost, zvracení, poruchy sluchu, pískání v uších, menstruační obtíže, změny cyklu, bolesti

končetin, otoky končetin, změny charakteru osobnosti, poruchy polykání, ADH/ADHD u dětí (hyperakrtivita,

nepozornost), poruchy vidění, vodnatění organismu, neurologická onemocnění, prudké bolesti hlavy, dále

byl

při užívání aspartamu zjištěn 16x větší výskyt mozkových nádorů. Tento seznam ještě stále není ani

zdaleka úplný.... na otravu aspartamem můžete i zemřít...

Z čeho se skládá:

Kyselina aspartamová

Fenilanin (na tuto látku je mnoho lidí alergických)

Methanol

Při pouhých 30° se začne rozkládat na jednotlivé složky, urychluje se tím absorbce methanolu,

dále vznikne nefyziologická D-forma kyseliny mravenčí, což je prudký buněčný jed a formaldehyd

(neurotoxin).

Kde se vyskytuje?

Jako stolní sladidlo

V nízkokalorických i běžných nápojích (instantní, různé slazené limonády, Cola a pod.

Ve žvýkačkách

V jogurtech

Ve sladkokyselých nálevech zavařovaných výrobků

V některých marmeládách, majonézách, hořčicích

V některých druzích piv (i nealko)

Aspartam je doporučovaná náhrada cukru pro diabetiky, přestože vyvolává mnoho dalších diabetických

komplikací. Přitom existuje mnoho dalších alternativ: ječmenný a rýžový slad, ovocný cukr, med, nebo

rostlina Stevia, která je mnohem sladivější než aspartam. Stevia je mimochodem zakázaná v mnoha zemích

světa - proč?

Díky aspartamu se již zřítilo pár letadel, protože piloti zničehonic oslepli, nebo dostali záchvaty...

proto je u leteckých společností konzumace výrobků s aspartamem přísně zakázána. Jednu dobu byl

Aspartam využíván jako biologická zbraň.

Tisíce lidí si stěžují na sladidlo aspartam. Proč je tedy stále dovoleno přidávat jej do potravin? Institucí,

která má toto na starosti je FDA (Food and Drug Administration). Ovšem již mnohokrát se potvrdilo, že

slouží farmaceutickým a potravinářským lobby za úplatky.

Zdrojem mi byly tyto stránky:
http://clanky.vareni.cz/aspartam-e951-umele-sladidlo/ a e-mail, který mi přišel a pravděpodobně oblétává

českou republiku.

Otázkou je, nakolik můžeme těmto informacím věřit. Zdá se mi, že některé jsou poněkud přehnané a navíc

v případě, že se aspartamu budeme vyhýbat úplně, nejedli bychom skoro nic. Faktem však zůstává, že na

aspartamu zřejmě opravdu nebude něco v pořádku, pokud takovéto informace v různých formách uveřejňuje

několik na sobě nezávislých zdrojů.

Počet komentářů: 5

26.5.2010 – Sportovní den SzeŠ Lanškroun, Florbalové utkání

26. května 2010 v 16:33 | Reporty

Vzhledem ke sníženému počtu učitelů (zbytek byl na maturitách) se na naší škole nemohlo učit. Proto se uspořádal Sportovní den. Část žáků vyrazila na výšlap do okolí, část hrála softball, část volejball nebo se dívali na filmy. Já se po nedlouhém rozmýšlení rozhodla pro florball, který jsem sice již delší dobu nehrála, ale baví mě.

Ráno se utvořila 4 smíšená družstva po 6 a 7 hráčích. Hrálo se systémem "každý s každým" (učitelova připomínka této skutečnosti vyvolala veselí mezi hráči).

První zápas byl vcelku nevyrovnaný, což se vzhledem k poměru počtu příslušníků pohlaví mužského dalo tak trochu očekávat, protože přecejen (ač to nerada přiznávám) toto pohlaví v tomhle sportu vyniká více. Dopadlo to 18:3. Vyhrálo družstvo číslo s číslem 1.

Druhý zápas jsme hráli my - družstvo 4 proti 3. Hodně se střídalo, ale byla to pohodová hra. Jako první skóre otevřeli naši protihráči, ale my jsme velice záhy vyovnali, a pak také vyhráli 3:1 :-)

Vzápasu číslo 3 se utkaly týmy 1 a 3. Podle očekávání vyhrálo družstvo 1 a to se kóre 11:2.

Při čtvrtém mači patřilo hřiště nám a mančaftu s číslem 2, bohužel jsme prohráli 3:8, ale alespoň v této hře jsem dorážkou skórovala i já:-)

Poté jsme na hřišti ještě zůstali, abychom rozdupali tým 1. Výsledek byl vcelku jasný - 11:9 pro nás:-)

Poslední zápas již mnoho unavených hráčů moc nesledovlo. Hrála družstva 2 a 3. Dopadlo to výsledkem 9:3 pro tým 2.

V celkovém pořadí byl první mančaft číslo 2. My druzí, třetí 3 a poslední 1.

Při zápase byla předvedena jedna kuriózní hlavička, hráčem z našeho družstva. Nebylo odpískáno moc faulů, jen pár "vysokých" a nějaké outy.

Bylo fajn že jsme byli promícháni nezkušení hráči mezi těmi již ostřílenými a tak jsme měli více-méně podobné šance na výhru.

Bylo tu pár vtipných momentů, kdy polovina hráčů nevěděla, kde je míček a i chvil napětí, kdy se před bránou odehrávala velmi krutá bitva o míč (i přes počáteční upozornění učitele, aby chlapci byli k dívkám mírní se zápasy přiostřovali stále víc:-))

Celý turnaj se vcelku vydařil.

Přidat komentář

Open eyes

15. března 2010 v 16:52 | Napsáno mojí rukou

I looking on falling snow

and on god, who sunboat row

I listening singing birds

and trees speaking without words:

about winter..

about secrets...

about nature...

about life...

about die...

about sacrifice...

And I open my inside eye right now

Přidat komentář

Crash

13. března 2010 v 21:51 | Filmy

Zaměření: Rasismus

Režie: Paul Haggis

Děj: Příběh se odehrává v Los Angels. Na začátku filmu se seznamujeme s několika lidmi, kteří mají naprosto rozdílné životy a žijí v úplně jiných společenských kruzích. Postupně se setkávají a jejich osudy se různě proplétají, proto není ve filmu zdánlivě ani jedna postava hlavní. Bílí opovrhují černými a ani muž zákona se nechová tak, jak by měl. V průběhu filmu se ukazuje, že nezáleží na barvě pleti a že i bílý člověk může být špatný. Nakonec si rasistický policista, který se nezachoval, tak jak by měl, uvědomí, že nemůže nadřazovat jednu barvu pleti nad druhou a je vlastně prototypem všech lidí, kteří ve filmu vystupují.

Můj názor: Okamžitě po zhlédnutí filmu jsem si ho zařadila do přihrádky "moje nejoblíbenější", přestože se obvykle na tento typ filmů nedívám. Je to zajímavé, sledovat osudy lidí různých kultur a barev pleti. Jeden z okamžiků, které upoutají diváka je, když policista - rasista dokáže překonat sám sebe ve svém opovrhování lidmi jiné barvy pleti a zachrání černošskou ženu z hořícího auta. Film je místy trochu akční, ale jinak je spíše o chování lidí k sobě navzájem.

Přidat komentář

Alfa kůň X Pasivní vůdce

13. března 2010 v 21:28 | Co mě zajímá nebo zaujalo

Mnoho lidí si myslí, že pokud v očích koně dosáhnou pozice alfa koně, bude jim kůň důvěřovat. Opak je pravdou. Alfa kůň je vůdcem stáda, svou pozici si získal často násilím a proto se ji snaží udržet tím, že zastrašuje své "poddané" a trestá je za cokoliv, co je podle něj špatně.

Stádo koní je rozděleno na menší skupiny, z nichž každá má svého vůdce. Toho si každá skupina vybrala sama. Tito jedinci bývají klidní a mírní, o svou pozici neusilovali, ale proto, že dokážou šetřit energii, vedou svým příkladem a ostatní koně je následují a vyhledávají. Tito Pasivní vůdci dokážou vyjít s každým koněm.

Jak mám koně něco naučit, když budu v tréninku pasivní? To je častá otázka. Výrazem pasivní vůdce se nemyslí ten, kdo nic s koněm nedělá, ale ten kdo se k němu chová klidně, mírně a dokáže situaci posoudit i jeho očima a vyhodnotit tak, aby řešení bylo pro obě strany přijatelné. V žádném případě se k tréninku ale nesmí přistupovat stylem "já poroučím, ty makáš", spíše to je takové "pojď, uděláme to spolu".

Počet komentářů: 2